Společný zpravodaj
farnosti Újezd a Horní Lhota. Vydává farní úřad pro
potřebu svých farníků. Pouti ve farnostech :
* * * Sobota 12. července: Slavnost hasičů ve Vysokém Poli. Mše svatá u kapličky v 10.00 hodin dopoledne. * * * Neděle 13. července : Pouť ve Slopném. - Výročí Posvěcení kostela. Mše svatá před kostelem v 11.00 hodin. * * * Neděle 20. července: Pouť v Drnovicích - Výročí posvěcení kostela. Mše svatá v 8.20 hodin. * * * Neděle 27. července: Letní „valašská pouť“ na Ploštině. Mše sv. v 11.15 hodin. Mši sv. a homílii bude mít P. Jan Kutáč, farář ve Vizovicích a bývalý farář ve Valašských Kloboukách. * * * Neděle 10. srpna: Výroční slavnost hasičů v Loučce, svěcení praporu. Mše svatá v Loučce na hřišti v 11.00 hodin. * * * Neděle 7. září: Pouť k Panně Marii Vysocké Mše sv. v 11.00 hodin u kapličky. * * * Neděle 12. října: Pouť k sv. Dionýsiovi v Horní
Lhotě. Mše sv. v * * * Apoštolát modlitby Denní modlitba apoštolátu: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši sv. neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše
přináším jako svou nepatrnou oběť spolu
s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které
nám předkládá Svatý otec a naši biskupové pro měsíc: Červenec
: Úmysl všeobecný: Aby rostl počet dobrovolníků, kteří by velkoryse a pohotově nabídli službu křesťanským společenstvím. Úmysl misijní: Aby světový den mládeže v Sydney probudil v mladých oheň Boží lásky k šíření nové naděje lidstva. Úmysl národní: Aby věřící podporovali své duchovní nejen modlitbou, ale i konkrétními skutky pomoci. Úmysl farní: Aby rodiče našich farností v období prázdnin a dovolených využili tento čas také k duchovnímu vedení svých dětí především příkladem modlitby a svátostného života. srpen
: Úmysl všeobecný: Aby lidé respektovali Boží plán se světem a stále více si uvědomovali velký dar stvoření. Úmysl misijní: Aby odpověď Božího lidu na povolání ke svatosti a misiím byla podpořena důkladným rozlišováním charismat a věrností duchovní a kulturní formací. Úmysl národní: Aby si rodiče o prázdninách dovedli najít čas na své děti. Úmysl farní: Aby mladí lidé našich farností, kteří
se připravují k přijetí svátosti biřmování, využili i čas prázdnin k hlubšímu
poznání pravd víry a také se jimi řídili ve svém každodenním životě. * * * Z farních matrik : Do společenství víry jsme skrze svátost křtu v měsíci květnu a červnu přijali: Zuzanu Kovářovou - Loučka Moniku Mozgvovou - Slopné Nikol Farníkovou - Vysoké Pole V měsíci květnu a červnu 2008 odešli na věčnost a byli pohřbeni: 3. května: Bohumil Pavelka - 93 let Újezd 156 17. května: Jiřina Mozgvová - 83 let Kašava 183 29. května: Marie Barcuchová - 87 let Vysoké Pole
169 31. května: Josef Ovesný - 51 let Vysoké Pole 141 18. června: Stanislav Bača - 69 let Újezd 156 21. června: František Malota - 63 let Slopné 7 27. června: Františka Ambrůzová - 80 let Vysoké Pole 53 Opočinutí věčné dej jim, Pane a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočívají v pokoji. * * * Jména z kancionálu (pokračování) P. Bernard z Clairvaux - svatý (1090-1153) Narodil se kolem roku 1090 ve Fontaines nedaleko Dijonu v rodině burgundského šlechtice. Ve svých 22 letech vstoupil do kláštera v Citeaux, prvního kláštera cisterciáckého řádu. O tři roky později se stal zakladatelem a opatem kláštera v Clairvaux a během svého života založil dalších téměř sedmdesát klášterů. Až do své smrti patřil k nejzcestovalejším a nejaktivnějším církevním vůdcům a udržoval styky nejen s církevními představiteli, ale i s panovníky řady zemí. Byl ohnivým kazatelem křížových výprav. Zemřel v roce 20. srpna 1153. Papež Alexander III. prohlásil Bernarda za svatého už v roce 1174. Papež Pius VIII. ho jmenoval v roce 1830 církevním učitelem. Je hlavním patronem včelařů, voskařů i samotných pilných včeliček. Bývá nazýván „posledním z církevních otců“ a patří k posledním velkým představitelům raně středověké tradice klášterní teologie. Bernard
z Clairvaux byl skvělým spisovatelem. V mládí sepsal teologické
dílo Milost a svobodná vůle, znám je jako autor duchovních spisů Jak milovat
Boha a Stupně pokory a pýchy, avšak nejznámějším Bernardovým duchovním dílem je
osmdesát šest Kázání na Píseň Šalamounovu. Svému bývalému žáku papeži
Eugenikovi III. věnoval pojednání De consideratione. V kancionálu je
zařazena píseň s jeho textem Vzpomínko sladká (Dulcis lesu). Blatný Josef (1891-1980) Brněnský skladatel, varhaník a pedagog se narodil 19. března 1891 v Brně v rodině varhaníka a ředitele kůru u brněnských minoritů a později u sv. Tomáše Vojtěcha Blatného. Josef Blatný vystudoval v Brně učitelský ústav (mat.1909), poté navštěvoval varhanickou školu, kde studoval u Leoše Janáčka kompozici a u Marie Dvořákové klavír (1910–12), v němž se pak ještě zdokonalil u Viléma Kurze. Na varhanické škole učil v letech 1912–14 a 1918–19 hru na varhany, teorii a liturgický zpěv. Přešel na nově zřízenou brněnskou konzervatoř nejdříve jako její tajemník a od r. 1928 jako učitel varhan a přiřazených předmětů (do 1956). Po vzniku Janáčkovy akademie múzických umění byl na akademii pověřen vyučováním varhanní improvizace (1947–55). Byl prvním českým varhaníkem a ředitelem kůru v kostele sv. Jakuba v Brně (1934–41), kde si získal jméno jako vynikající varhanní improvizátor.
Skladatelsky vycházel
Josef Blatný ze své varhanické praxe a z důvěrné znalosti repertoárových
potřeb chrámových sborů. Svědčí o tom řada jeho varhanních preludií a fug,
sonáta op.11, Toccata e Scherzo a řada dalších skladeb, ve kterých využívá
bohatých možností nástroje. Pro potřeby
chrámových kůrů byla určena
moteta, 2 mše, Otče náš pro smíšený sbor a varhany op. 31 a další
liturgické a varhanní skladby. Byl jedním z mála Janáčkových žáků, který
nehledal zdokonalení u jiných učitelů kompozice. Od svého učitele získal zájem
o moderní harmonické postupy, nové technické a výrazové prostředky, zcela mimo
jeho dosah zůstalo Janáčkovo dramatické cítění. Svým temperamentem a duchovním
zaměřením byl introvert, jemuž nejvíce odpovídala kontemplativní lyrika. Proto
v jeho tvorbě převažují komorní a vokální skladby: klavírní a houslové
sonáty, klavírní trio, tři smyčcové kvartety, klavírní kvartet, písně Zpovědník
duší, Luna a slunce, sbory Tiché chvíle, Naše pole. Komorní charakter mají též Sinfonia
brevis-mírová pro smyčcový orchestr a Komorní symfonie op. 53. Výjimečné
postavení zaujímá rozsáhlé oratorium Lotr na pravici pro altové sólo,
recitátora, smíšený sbor a symfonický orchestr na text Jaroslava Durycha, které
vzniklo v padesátých letech bez jakékoliv naděje na provedení, jehož se
mu dodnes nedostalo. Z celého díla byla v r. 1982 nahrána v
rozhlase pouze předehra pod názvem Overtura seria a v roce 1999 zazněl na
festivalu Forfest průřez kantátou sestavený ze sólových zpěvů a recitace
s klavírním průvodem, který uvedl skladatelův syn Pavel Blatný. Jedinečné
místo zastává Josef Blatný mezi skladateli velmi úspěšných instruktivních
skladeb pro klavír i jiné nástroje, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo
u nás v tomto oboru napsáno. V Kancionálu jsou uvedeny Blatného
doprovody k písním Pojď kajícníku a K nebesům dnes zaleť písni… František Čech * * * Z pamětní knihy farnosti Újezd IV. Náboženské poměry dle zaznamenání P.
Viléma Schwarze, faráře v Újezdě v letech 1934 – 1937 V současnosti,
kdy svět se transformuje v globální vesnici, kdy máme k sobě vlivem
médií či snadnější dostupností v jistém smyslu slova blízko, nedá se říci,
že by vztahy mezi sousedy, etniky, národy, státy, zeměmi či regiony, ztratily
na významu či aktuálnosti. Dostáváme se do nových situací, nebo nás ovlivňují
historické ohlasy či vzpomínky. Máme-li rozhodovat o budoucnosti, je našim
úkolem získat orientaci v těchto problémech a usilovat o bezkonfliktnost,
aby se neopakovaly hrůzy jménem Ploština, Lidice, Leština, Katyň atd., ke
kterým z dnešního odstupu let neměla již daleko polovina 30. let minulého
století, zmiňovaná v záznamu naší farní kroniky. Tehdy pro život naší
církve a zdejší farnost s jejími farníky měl značný význam I. Celostátní
katolický sjezd v červnu 1935 v Praze, jakožto jedno
z nejmohutnějších vystoupení poválečného katolicizmu u nás Tento již dříve
zmiňovaný sjezd v našem farním listu byl připravován od roku Na Velký pátek dne 19. dubna 1935 kázal v našem kostele své první kázání jáhen d.p. František Petrů. Druhé kázání měl 21. dubna na Hod Boží velikonoční. Dne 19. května byly volby do Národního shromáždění, 6. května pak volby do země a okresu holešovského. Pro lidovce špatně dopadly. Nejvíc hlasů získali agrárníci. Dne 30. května první svaté přijímání dětí. Moc pršelo, ale děti přišly všechny. Při koupání 15. června se utopil Bohumil Drga, školák 3. třídy z Újezda. Náhle zemřel na srdeční mrtvici řídící učitel Ferdinand Kafka z Vysokého Pole a byl převezen do Veselí nad Moravou. 6. července o 16. hodině jsme vítali našeho primicianta d.p. P. Františka Petrů ze slovenských pasek na hranici obce slovenské. Udělil pak svátostné požehnání ve slovenské kapli. 7. července 1935 byl slavný den ve farnosti, slavil totiž P. Petrů svou primici. Účast věřících byla obrovská. Kázal mu jeho bývalý gymnaziální profesor P. Drábek z Uherského Brodu. Presbyter asistenta dělal P. Robert Bartoš, farář v Želechovicích. Asistovali dále P. Gibala, kooperátor z Vizovic a P. Josef Pechanec, jeho spolužák, rovněž novokněz. Po krásné církevní slavnosti v kostele vystrojil d.p. primiciantovi farář Schwarz domácí hostinu. P. František se dostal za kooperátora do Kokor a 3. srpna nastoupil nový kooperátor d.p. František Miller, novokněz ze Šubířova u Konice. Dne 25. října byl druhý eucharistický den ve farnosti. Zpovídal a kázal d.p. dominikán z Uherského Brodu. Účast jak u Stolu Páně, tak i na pobožnostech byla veliká. Dne 1. prosince byly volby do okresního zastupitelstva ve Zlíně, kterýžto okres teprve 1. prosince t.r. byl utvořen. Lidovci oproti minulým volbám se zlepšili. A 31.12. odpoledne byl zakončen uplynulý rok v kostele slavným Te Deum a svátostným požehnáním. Rok 1936 30. května putovali věřící poutníci s d.p. kooperátorem na Svatý Hostýn, 1. června se za deště vrátili domů. 8. června se konalo svaté biřmování ve Vizovicích pro Újezd, Loučku, Slopné. 29. června sv. biřmování ve Valašských Kloboukách pro Vysoké Pole a Drnovice. 5. července byla újezdská pouť. Kazetelem byl salesián z Fryštáku, mši sv. měl d.p. děkan Václav Pulda z Dnešic (Plzeňský děkanát), který byl t.č. na léčení v Luhačovicích. Ve dnech 7. – 10. července se zúčastnil farář Schwarz ecercicií ve Fulneku u otců kapucínů. 30. července odjel P. Miller na nové působiště do Hradiska u Kroměříže. Byl to kněz horlivý, jeho zásluhou se děti ve škole opět modlí před a po vyučování. 8. srpna nastupuje nový kooperátor P. Jaroslav Pokorný, novokněz ze Slatinek u Olomouce. Dnešním dnem ujal se svých povinností. 25. října se konal III. eucharistický den ve farnosti. Na výpomoc přijel d.p. salesián z Fryštáku. Letos připadl eucharistický den na neděli, u sv. přijímání bylo 623 osob. Vladimír Měřínský * * * Vzpomínka na Chiaru Lubichovou
Při posledním rozloučení v římské bazilice sv. Pavla za hradbami se kolem ní shromáždila její duchovní rodina. Jakoby mnohé věci byly to odpoledne 18. března v jednom z největších římských kostelů na první pohled v určitém protikladu. Ke smuteční slavnosti se zde shromáždilo přes 8 000 lidí. Dalších 12 000 sledovalo dění prostřednictvím velkoplošných obrazovek před bazilikou. Vítali Chiaru dlouhým, neutuchajícím potleskem – skoro stejně jako kdyby přicházela na setkání, při němž se nyní radostně vyjadřovala vděčnost a uznání. Byl to pestrý lid, který Chiara kolem sebe ještě jednou shromáždila: 18 kardinálů, přes 40 biskupů, množství kněží, zástupci anglikánské, reformované, luteránské a pravoslavné církve, lidé všech kontinentů a věkových skupin, buddhisté, hinduisté, muslimové, příslušníci dalších náboženství, politici nejrůznějších barev – bylo zde zastoupeno celé spektrum italských politických stran – a zástupci veřejného života. Papež Benedikt XVI. ve svém poselství především děkoval za její poslušnost a věrnost církvi a papežům. Jednoduchá rakev jakoby se téměř ztrácela na zemi před obrovským oltářním prostorem. Přesto k sobě stále přitahovala pozornost, a to včetně televizních kamer, a tento moment se všem, kteří spoluprožívali poslední pozdrav Chiaře, hluboce vtiskoval do paměti. Tři červené karafiáty, které byly na rakvi položeny, připomínaly také jeden z okamžiků Chiařina života, plný jednoduchosti: totiž 7. prosinec 1943, den jejího darování se Bohu, kterému se zasvětila při mši svaté a poté na oslavu koupila tři červené karafiáty a položila je svému Snoubenci před kříž. Malá knížka evangelia připomínala nepomíjivost Božího slova, které Chiara postavila do středu svého života. Tajemství pestré rodiny, jež se nalézala ve sv. Pavlu za hradbami, vystihl velmi přesně hlavní celebrant pohřebních obřadů, státní sekretář kardinál Tarcisio Bertone úvodními slovy: „Její život byla píseň lásky, píseň na lásku.“ Pak ještě vysvětlil, jak je Chiařino charisma jedinečné. „Zakladatelka Hnutí fokoláre nevytvářela instituce věnující se pomoci a povznesení člověka, ale snažila se svým tichým a pokorným způsobem zapalovat Boží lásku v srdcích. Skutečnost, že tento odkaz nyní přechází na její duchovní rodinu, nezdůraznili jen papež a jeho státní sekretář. Mnoha přítomným se zdálo, jako by jim to Chiara ještě jednou sama řekla: „Teď je řada na vás.“ Chiara Lubichová se narodila v Tridentu v Itálii v roce 1920. V roce 1943 se stala iniciátorkou duchovního proudu, který se setkal s mimořádnou odezvou v celém světě mezi muži i ženami nejrůznějších společenských vrstev, nejrůznějšího politického i náboženského zaměření – mezi křesťany různých církví, věřícími různých náboženství a lidmi bez náboženského přesvědčení, u laiků i rodin, řeholníků i kněží, u dětí, mládeže i dospělých. Je to Hnutí fokoláre, jehož programem je přispívat k tomu, aby se mezi všemi lidmi uskutečňovala jednota všude přičiněním jednotlivců i společenství. podle Nového města připravil Václav Ulrich * * * O s v o b o d ě Svoboda je
odpovědnost. Když někdo rád slyší o svém zvířecím původu je to proto, že by rád
od sebe odtrhl břemeno odpovědnosti. P.Dominik Pecka OP * * * Člověku je dána
jediná svoboda: rozhodnout se buď k nekázni, nebo k zodpovědnosti; k zahynutí,
nebo k víře, k pokoře, ke službě, a tím k síle. Slaboch bude otrokem vždy a
všude. F. X. Šalda * * * Evropa 500 let
vykřikovala fráze o svobodě lidského
ducha a o pokroku. A konce? Války, koncentráky a plynové komory a terorismus. P. A. Kajpr SJ * * * Lidé tvrdého srdce
jsou horší, než těžcí hříšníci. Tvrdost srdce je důkazem životní neschopnosti a
zbavuje člověka jeho lidské důstojnosti. Tvrdost srdce je
smrtí duchovního života. Kristus má milující srdce a proto je nejstatečnější ze
všech lidí. Čím více lidé
žádají svobodný a nespoutaný život, tím méně jsou svobodní a tím víc jsou
otroky svých vášní, nálad, své fantazie, otroky svých zlozvyků a veřejného
mínění, otroky chvály a potlesku. * * * Žádný člověk není
tak šťastný, ctnostný, rozumný a příjemný, jako opravdový křesťan. Blaise Pascal * * * Je nutno vrátit
slovům jejich význam. Slova jsou větším dílem jen prázdná hnízda, z nichž ptáci již odletěli. Není v nich duch. Tak je to i se slovem
neděle. Zesvětštělo, zhmotnělo, je bez duše. Dokonce i u křesťanů! Je nutno vrátit
neděli její katolickou duši: Musíme tu dobrou, šťastnou neděli, pohřbenou pod
troskami hmotařství, zase probudit k životu. Aby zase byla nedělí křesťanů,
oživujícím a obnovujícím principem duchovního znovuzrození. Mäder * * * POŘAD BOHOSLUŽEB ČERVeNec a srpen – ÚJEZD
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||